Tyrolské elegie: rozbor díla, vypravěč, popis, děj, motiv a další informace

Tyrolské elegie od Karla Havlíčka Borovského je báseň napsaná v roce 1852. Autor ji napsal během svého uvěznění v Brixenu. Tato ostrá satira útočí na rakouskou vládu a státní policii. Popisuje Havlíčkovo zatčení, deportaci a jeho pocity osamělosti a oddělení od domova. Kritizuje zaostalý státní aparát Rakouska a despotského ministra Bacha, který vládne s pomocí teroru a tajné policie. Autor v básni vyjadřuje své obavy a touhu po svobodě, čímž oslovuje čtenáře k uvědomění si politické situace a boji za demokracii.

Rozbor díla Tyrolské elegie

• literární druh: epika (dílo má konkrétní děj)
• literární žánr: satirická báseň (pomocí vtipu a ironie upozorňuje na společenský problém)
• výrazová forma: poezie (dílo psané ve verších)
• literární směr: kritický realismus (realistické vyobrazení skutečnosti s kritickým podtextem)
• motivy: hloupost, strach, politika, strach, zbabělost, noc, stesk
• období (čas): 19. století, období Bachova absolutismu
• místo děje: Rakousko-Uhersko 
• hlavní téma: zesměšňování vlády, policie, vyjádření smutku po domově a rodině; násilná deportace z Čech do Tyrolska
  

Kompozice literárního díla Tyrolské elegie

Kompozice: retrospektivní, ich forma, 9 zpěvů

Vysvětlení: Báseň Tyrolská elegie je vyprávěna v retrospektivě, tedy v podobě vzpomínek na předešlé události, které vedly k vyhnání autora do exilu. Skládá se z devíti zpěvů, které jsou označeny římskými číslicemi. Každá sloka má čtyři verše, rým je nejčastěji přerývaný.

Literární výstavba děje v díle Tyrolské elegie od Karla Havlíčka Borovského

• expozice: promluva k měsíci, probuzení policisty
• kolize: Havlíček je nucen odejít do exilu, loučí se proto s rodinou
• krize: popis míst, která autor opouští, popis cesty přes Alpy
• peripetie: problémy na cestě, kočáru se splašili koně
• katastrofa: příjezd do Brixenu, kde Havlíček musí zůstat

Jazykový styl (použité styly) díla Tyrolské elegie

Dílo Tyrolské elegie od Karla Havlíčka Borovského je napsáno v expresivním a emotivním jazykovém stylu. Havlíček využívá silných emocí a obraznosti k vyjádření svých myšlenek a pocitů. Jeho styl je často satirický a ostrý, poukazuje na nedostatky společnosti a politického systému. V básni lze nalézt prvky lyrického vyprávění, ale také politické agitace a protestu proti útlaku. Havlíček používá bohatou slovní zásobu a různorodé umělecké prostředky k vyjádření svých myšlenek a emocí, což dílo činí působivým.

• historismy: žandarm, krágl, oktrojírka
• slova citově zabarvená: chvilinka, kostelíček
• cizí výrazy: habeas corpus, inkognito
• citoslovce: Vrr! haf! haf!

Stručný popis děje díla Tyrolské elegie

Tato satirická báseň s devíti zpěvy líčí skutečný příběh Karla Havlíčka Borovského o jeho deportaci do Brixenu. První zpěv je monologem vypravěče, který oslovuje měsíc a vyjadřuje své pocity v exilu. Cítí se velmi osamocen a odříznut od všech svých blízkých a milovaných. V následujících zpěvech se retrospektivně vrací do minulosti, a to už ode dne zatčení. Začíná vyprávěním o odjezdu, když policisté ve středu v noci přicházejí do jeho domu a sdělují mu nařízení ministra Bacha.

Bach zdůrazňuje, že pro Havlíčka není zdravé zůstávat v Čechách a ironicky poznamená, že by se měl provětrat. Autor despotického ministra Bacha zesměšňuje, stejně jako zaostalý státní aparát Rakouska. Kritizuje nadvládu cizího národa, teror ze strany vojáků a státní policie a také církev za to, že vládě pomáhá. Čtvrtý zpěv popisuje Havlíčkovu přípravu na odjezd a loučení s rodinou a jeho nejbližšími přáteli.

Následně se opět obrací k měsíci a znovu líčí smutné loučení. Během cesty do Jihlavy míjí borovský kostel, a začne vzpomínat na pouta, která ho vážou k tomuto místu. Sedmý zpěv se věnuje autorovým vzpomínkám na věznici Kufstein během cesty přes Alpy, myslí si totiž, že jede do vězení. V osmém zpěvu dochází k incidentu, když se koně před kočárem splaší. Havlíček přirovnává svou situaci k biblickému příběhu o Jonášovi. Devátý zpěv uzavírá elegii tím, že Havlíček konečně dorazí do Brixenu, kde musí zůstat.

Hlavní postavy v knížce Tyrolské elegie

• Karel Havlíček Borovský: sám autor, odvážný a poctivý člověk, který se nehodlal vzdát útlaku ze strany vlády. Nyní se snaží nepodlehnout smutku z násilného odtržení od jeho rodiny a Čech.
• komisař Dedera: řídí deportaci Havlíčka do Brixenu, podporuje Bacha

Co se děje v průběhu díla Tyrolské elegie

Začátek

Jednou v noci poslal ministr Bach pro Karla Havlíčka Borovského kočár, doprovázený policií. Dostal se k němu také dopis, kde ministr psal, že Havlíček potřebuje změnu povětří, a tak jej odvezou do exilu v Brixenu. On nemohl odmítnout, navíc ho přesvědčoval i přítomný četník.

1/3 (první třetina)

Komisař Dedera dostal za úkol řídit převoz Havlíčka do Rakouska. Nakázal mu, aby si s sebou nebral žádné zbraně. Havlíček se rychle rozloučil s rodinou a blízkými, oblékl se a vyrazil ven do kočáru. Dále promlouval k měsíci a tesknil po domově.

Polovina

Během cesty přes Jihlavu míjeli také borovský kostel a Havlíček začne vzpomínat na své mládí. Kostel k němu promlouvá a je mu líto, že Havlíček odjíždí. V Borové u Přibyslavi se totiž narodil a strávil zde mnoho let.

3/3 (třetí třetina)

Kočár dále veze Havlíčka přes Alpy do finální destinace. On vzpomíná na věznici Kufstein, jelikož se původně domníval, že ho vezou do vězení. Na cestě z Reichenhallu do Waidringu se kočáru splaší koně, a Havlíček odkazuje na biblický příběh o Jonáši.

Konec

Devátý zpěv nakonec ukončuje dílo tím, že Havlíček dorazí i s kočárem a strážnými do Brixenu, kde musí zůstat. Autor zde pobýval tři roky, a teprve poté se směl vrátit do milované vlasti.

O knížce Tyrolské elegie od Karla Havlíčka Borovského

• rok vydání: 1861 (rukopis dokončen 1852)
• počet stran: 240 (vydání z roku 2017, spolu s díly Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy)
• nakladatelství: Fortuna Libri (vydání z roku 2017, spolu s díly Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy)

Citát / ukázka z knihy Tyrolské elegie (napsal Karel Havlíček Borovský)

Havlíček před příjezdem do Brixenu

Bez kočího, bez opratí, po tmě,
u silnice propast místo škarpy:
tak jsem cválal sám a sám v kočáře
jako vítr s Alpy.

O spisovateli Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl významný český spisovatel, básník a novinář, aktivní v období českého národního obrození. Studoval filozofii v Praze, kde také krátce působil v kněžském semináři. Jako novinář a redaktor se angažoval v boji za národní a politická práva běžných lidí. Po revolučním roce 1848 byl za své názory proti vládě vězněn a vyhnán do Brixenu. Zemřel ve věku pouhých 34 let. Jeho dílo zanechalo hlubokou stopu v české literatuře a historii, a přispělo k formování národního vlastenectví.

Hlavní informace o životě Karla Havlíčka Borovského

• narodil se 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi, podle obce si zvolil pseudonym
• vystudoval gymnázium a pražskou filozofickou fakultu
• patřil do okruhu rusofilů, věřil ve slovanskou jednotu, po ročním pobytu v Rusku ho však tyto myšlenky opustily
• stal se významným novinářem a redaktorem, prostřednictvím svých článků bojoval za národní a politická práva
• jeho první vážnou známostí byla Františka Weidenhoffrová, avšak ke svatbě s ní nedošlo
• později se oženil s Julií Sýkorovou, dcerou hraběcího lesního, se kterou měl svou jedinou dceru Zdeňku
• vystupoval proti vládě a korupci v rakouské monarchii, za to byl v roce 1851 vypovězen do Brixenu
• v exilu pokračoval v psaní, vytvořil zde satirická díla, jako jsou Tyrolské elegie a Král Lávra
• jeho žena i dcera zemřely na tuberkulózu ve velmi mladém věku
• Havlíčkův život a dílo zanechaly trvalý odkaz v české literatuře a historii, je vnímán jako symbol odhodlání, svobody a národní hrdosti
• zemřel 29. července 1856 v Praze na tuberkulózu ve věku pouhých 34 let

Krátký popis života Karla Havlíčka Borovského

Karel Havlíček Borovský se narodil 31. října 1821 v obci Borová u Přibyslavi, podle které si také zvolil své umělecké příjmení. Vystudoval gymnázium a poté se vydal studovat filosofii na pražskou univerzitu. Zároveň v Praze vstoupil do kněžského semináře, který ale záhy opustil, protože se mu nelíbily poměry, které v něm panovaly. Zastával myšlenku slovanské jednoty a patřil do okruhu rusofilů, v Rusku strávil rok svého života. Po návratu ze svých názorů vystřízlivěl a uvědomil si, že slovanská vzájemnost je nereálná.

Od roku 1846 působil jako redaktor Pražských novin. První vážný vztah Karla Havlíčka Borovského byl se snoubenkou Františkou Weidenhoffrovou. Její rodiče vlastnili obchod se střižním zbožím v Německém Brodu a byli velmi bohatí. Po Havlíčkově přesunu do Prahy v roce 1845 si snoubenci vyměňovali dopisy a stanovovali datum svatby, která ale se nakonec nekonala. Borovský si nakonec v roce 1848 vzal Julii, dceru hraběcího lesního. Zemřela v mladém věku na tuberkulózu, stejně jako jejich dcera a sám Karel.

V roce 1848 byl také poprvé zatčen, a to za své vystupování proti politické nesvobodě a korupci v rakouské monarchii. V roce 1851 byl vypovězen do Brixenu v rakouských Alpách, kde strávil dvě léta i s manželkou a dcerou. V exilu pokračoval v psaní a vedení Národních novin, vytvořil Tyrolské elegie, Krále Lávru a Křest svatého Vladimíra. Po čtyřech letech byl propuštěn, umístěn do Německého Brodu a byl mu udělen zákaz město opustit. Zemřel 29. července 1856 v Praze ve věku 34 let na tuberkulózu.

Charakteristika tvorby Karla Havlíčka Borovského

• ostrá kritika společnosti: Havlíček neváhal kritizovat nedostatky společnosti, politickou korupci, nesvobodu a sociální nerovnosti. Jeho díla jsou často satirická a odhalují pokrytectví a bezpráví.
• národní pýcha a identita: jeho díla často vyjadřují národní hrdost a touhu po emancipaci českého lidu
• politický aktivismus: bojoval za demokracii, svobodu slova a práva českého lidu. Psal články a esejistická díla, která nabádala k politickému uvědomění a aktivismu.
• zahraniční inspirace: navzdory svému silnému českému nacionalismu byl Havlíček otevřený vlivům zahraniční literatury a myšlení. Inspiroval se evropskými mysliteli a spisovateli a přinášel do českého prostředí moderní literární a politické ideje.

Další významná díla Karla Havlíčka Borovského

• Pražské noviny
• Národní noviny
• Obrazy z Rus
• Křest svatého Vladimíra
• Epigramy
• Král Lávra
• Kapitoly o kritice
• O literatuře
• Epištoly kutnohorské

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• Karel Jaromír Erben
• Božena Němcová
• Josef Kajetán Tyl
• Karel Hynek Mácha
• Victor Hugo
• Edgar Allan Poe
• Jaroslav Vrchlický
• Josef Dobrovský
• Václav Thám
• Josef Jungmann