Chrám Matky Boží v Paříži: rozbor díla, děj, stručný popis a další informace

Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga je vrcholný historický román, který v češtině vyšel také pod názvem Zvoník u Matky Boží. Tento název odkazuje na hlavní postavu příběhu, znetvořeného zvoníka Quasimoda. Ten je typickým romantickým hrdinou, jelikož jeho ošklivý zevnějšek kontrastuje s jeho dobrým srdcem. Kniha, odehrávající se ve středověké Paříži, reflektuje autorův zájem o sociální spravedlnost a kritiku společenských nerovností. Victor Hugo využívá chrám Matky Boží, známý také jako Notre Dame, jako symbol pařížské historie a duše města.

Rozbor díla Chrám Matky Boží v Paříži

• literární druh: epika (kniha má konkrétní děj)
• literární žánr: román (delší prozaický text s větším množstvím postav, pokrývá delší časový úsek)
• výrazová forma: próza (psaný text nepsaný ve verších)
• literární směr: vrcholný romantismus (knihy jsou plné emocí, vášně, výjimečných hrdinů, často se odehrávají v historických kulisách)
• čas: rok 1482
• místo děje: Paříž
• motivy: chudoba, láska, předsudky, vražda
• hlavní téma: láska ošklivého a společností zavrhovaného Quasimoda ke krásné cikánské tanečnici Esmeraldě

Kompozice literárního díla Chrám Matky Boží v Paříži

Kompozice: chronologická, er-forma, skládá se ze dvou dílů

Vysvětlení: Kniha je psána chronologicky, v er-formě. Zajímavostí je, že autor místy také oslovuje čtenáře. Celé dílo má melodramatický nádech, děj posouvají dopředu zejména dialogy. V knize se také objevuje mnoho popisných pasáží, které dokreslují atmosféru francouzského středověku. Román má 2 díly, jeden rozdělený na 6 a druhý na 5 knih. Každá kniha se dále dělí na kapitoly.

Literární výstavba děje v knize Chrám Matky Boží v Paříži

• expozice: Quasimodo se kvůli knězi Frollovi pokusí o únos tanečnice Esmeraldy
• kolize: únos byl překažen, Quasimodo je odsouzen k pranýřování, tam za ním přijde Esmeralda
• krize: Esmeralda je křivě obviněna a odsouzena k popravě, Quasimodo ji zachrání, vyzná jí lásku
• závěr: Frollo Esmeraldu popraví, Quasimodo se mu pomstí a zabije ho, nakonec umírá on sám v hrobce u Esmeraldy

Jazykový styl (použité styly) díla Chrám Matky Boží v Paříži

Dílo Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga je napsáno převážně spisovným jazykem, ve vyprávění autor ale výrazně odlišil mluvu různých společenských vrstev. Objevují se zde tak i nadávky a citově zabarvená slova, stejně jako slova v řečtině a latině. Příběh je v duchu romantismu vystavěn hlavně na kontrastech. Převládají dialogy, které posouvají děj kupředu, kniha obsahuje také filozofické pasáže a různé autorovy úvahy. Victor Hugo knihu obohatil popisy středověké Paříže, nejvíce se soustředil na katedrálu Notre-Dame, ale také na těžkosti života lidí té doby.

• archaismy: leč, svorně, štulec, suknice
• řečnická otázka: „Jestliže to vše existuje, existuji já?“
• slova citově zabarvená: hrbáč, hlupák
• odborné termíny: disputace

Stručný popis děje díla Chrám Matky Boží v Paříži

Román Chrám Matky Boží v Paříži, který byl v češtině vydán také pod názvem Zvoník u Matky Boží, se odehrává v 15. století v Paříži během vlády francouzského krále Ludvíka XI. Autor zde detailně líčí různé vrstvy společnosti, od krále a vysokého duchovenstva po šlechtu, obyčejný lid a společenskou spodinu, jako jsou žebráci, zloději a prostitutky. Děj představuje známá místa středověké Paříže a zároveň také ta skrytá, jako jsou Soudní palác a Dvůr divů, shromaždiště vyděděnců.

Centrálním prvkem příběhu je pařížská katedrála Notre Dame, spojená s osudy hlavní postavy Quasimoda. Quasimodo, hrbatý zvoník, téměř hluchý a na jedno oko slepý, byl v dětství přijat do péče knězem Frollem, kterému byl vždy vděčný a oddaný. Kvůli Frollově lásce k cikánské tanečnici Esmeraldě se Quasimodo pokusí o její únos, který překazí Phoebus z Châteaupers, do nějž se Esmeralda záhy zamiluje.

Příběh vypráví zejména o nešťastném milostném trojúhelníku mezi Quasimodem, Frollem a Esmeraldou. Esmeralda neopětuje Frollovy city a zároveň se do ní zamiluje také Quasimodo. Kvůli Frollově žárlivosti dochází k útoku na Phoeba, což Esmeraldu vede k mylnému přesvědčení, že je Phoebus mrtvý. Esmeralda je později nespravedlivě odsouzena k smrti za vraždu a čarodějnictví. Quasimodo Esmeraldu unese do chrámu, kde jí poskytne azyl a vyzná jí lásku. Frollo ji prosí, aby se stala jeho milenkou, ale ona odmítá.

Nakonec je Esmeralda popravena, a Frollo, který by ji mohl zachránit, to neudělá. Kvůli žárlivosti a nemožnosti mít Esmeraldu pro sebe nechává Frollo raději Esmeraldu zemřít na šibenici. Quasimodo se za Esmeraldinu smrt mstí a shodí Frolla z věže chrámu, což vede k jeho smrti. Po dvou letech po poravě je nalezena Quasimodova kostra v hrobce u Esmeraldy. Quasimodo raději dobrovolně umírá v objetí Esmeraldy, kterou tolik miloval, než aby dál žil bez ní.

Hlavní postavy v knize Chrám Matky Boží v Paříži

• Quasimodo: znetvořený a ošklivý zvoník, kterého se ostatní lidé bojí a mají ho za společenskou spodinu. On má však dobré srdce a vždy se ke svému okolí choval hezky.
• Esmeralda: pouliční cikánská tanečnice, která si i přes prostředí, ve kterém vyrůstala, ponechala mravní čistotu.
• Phoebus de Châteaupers: přelétavý kapitán gardy, do kterého se zamiluje Esmeralda, on si s ní však jen krátí čas do svatby.
• Frollo: velmi inteligentní kněz, který je hlavním antagonistou.

Co se děje v průběhu díla Chrám Matky Boží v Paříži

Začátek

Na začátku knihy se čtenář seznamuje s Quasimodem, hrbatým a znetvořeným zvoníkem, který tráví většinu svého času v katedrále Notre Dame. Stará se o něj kněz Frollo, který ho také vychoval, za což je mu Quasimodo vděčný a navždy zavázaný.

1/3 (První třetina)

Frollo miluje Esmeraldu a oddaný Quasimodo se ji kvůli němu pokusí unést. Je za to odsouzen k trestu na pranýři. Esmeraldě je ho líto, donese mu tam vodu, a on se do ní zamiluje. Ona však miluje Phoeba.

Polovina

Frollo ze žárlivosti zaútočí na Phoeba, Esmeralda si myslí, že je mrtvý. Nakonec je ona sama nespravedlivě obviněna z vraždy a odsouzena k smrti. Od té jí zachrání Quasimodo, který jí ukryje v chrámu. Tam ji vyzná lásku.

3/3 (Třetí třetina)

Esmeralda je nakonec skutečně popravena na šibenici, přestože tomu Frollo mohl zabránit. Neudělal to ze žárlivosti a přesvědčení, že když s touto krásnou dívkou nemůže být on, tak s ní nebude nikdo.

Konec

Quasimodo se Frollovi pomstí a shodí jej z věže chrámu Notre Dame, čímž jej okamžitě zabije. Sám umírá v hrobce u Esmeraldy, protože nesnesl pomyšlení, že by byl bez ní.

O knize Chrám Matky Boží v Paříži

• rok vydání: 1831
• počet stran: 432 (vydání z roku 2018)
• nakladatelství: Garamond (vydání z roku 2018)

Citát z knihy Chrám Matky Boží v Paříži

Quasimodo byl jmenován papežem bláznů:

 „Uprostřed tohoto davu nesli na ramenou hodnostáři bratrstva bláznů nosítka, na nichž bylo více voskovic než na schránce svaté Jenovefy v době moru, a na nosítkách zářil, ozdoben berlou, ornátem a mitrou, nový papež bláznů, zvoník od „Matky Boží“, hrbáč Quasimodo.“

O spisovateli Victor Hugo

Victor Hugo byl francouzský spisovatel, básník a dramatik, narozený 26. února 1802 v Besançonu. Patřil k významným postavám romantismu a byl jednou z nejvýznamnějších literárních osobností 19. století. Jeho otec byl generál Joseph Léopold Sigisbert Hugo a matkou přívrženkyně monarchie Sophie Trébuchet. Rodina se často stěhovala kvůli otcově vojenské kariéře. V roce 1822 se autor oženil s Adèle Foucher, se kterou měl čtyři děti. Zemřel v roce 1885 v Paříži, na jeho pohřeb dorazily tisíce lidí a byl dokonce vyhlášen státní smutek. To svědčí o tom, jak oblíbený ve Francii byl a jak nenahraditelný odkaz zanechal.

Hlavní informace o životě Victora Hugo

• Victor Hugo se narodil 26. února 1802 ve francouzském městě Besançon, ale více než 20 let strávil v exilu
• jeho otec byl ateistickým přívržencem republiky a Napoleonovy vlády, zatímco jeho matka byla katolická royalistka
• rodina se díky tomu, že byl otec generálem, často stěhovala, mimojiné i do Itálie a Španělska
• Hugova díla nejprve odrážela oddanost králi, ale později se z něj stal republikán
• v knihách mísil kritický realismus s postupy gotického románu
• proti vůli své matky se zasnoubil s Adèle Foucherovou, a po smrti matky si jí také vzal a měl s ní čtyři děti
• udržoval milostný vztah s herečkou Juliettou Drouetovou, trval téměř 50 let
• v roce 1845 vstoupil do politiky, stal se senátorem a prosazoval liberární socialismus
• po státním převratu byl donucen odejít do exilu, kde strávil 20 let. Pobýval v Bruselu a na Normanských ostrovech.
• zemřel v roce 1885 jako velmi oblíbený a uznávaný básník

Krátký popis života Victora Hugo

Victor Hugo se narodil v Besançonu v roce 1802 jako třetí potomek Josepha Léopolda Huga a Sophie Trébuchetové. Jeho dětství ovlivnily politické změnami ve Francii, jako byl Napoleonův nástup na trůn, když byly Victorovi dva roky, nebo obnovení bourbonské monarchie v jeho třinácti. Victorův otec byl vojenský generál, proto se rodina několikrát stěhovala. Jeho matce to začalo vadit, a tak jej na nějakou dobu opustila a vychovávala syna sama. Victorova raná díla proto odráží její vášnivou oddanost k víře a králi.

Během událostí vedoucích k revoluci v roce 1848 však Hugo začal odporovat své katolické royalistické výchově a přiklonil se k volnomyšlenkářství a republikanismu. Victor Hugo v roce 1819 založil spolu se svým bratrem Abelem čtrnáctideník Le Conservateur littéraire (vycházel do roku 1821), kde publikoval literárně-kritické články a divadelní recenze. Mladý Victor se později zamiloval do Adèle Foucherové a proti vůli své matky se s ní tajně zasnoubil a pak také oženil.

Osobní krize spisovatele přišla v roce 1833, kdy měla Adèle milostný vztah s Hugovým dobrým přítelem Sainte-Beuvem. Téhož roku se Hugo seznámil s herečkou Juliettou Drouetovou, která se stala jeho milenkou, sekretářkou a společnicí na cestách. Hugo jí věnoval mnoho básní, a publikovaná byla dokonce později i jejich milostná korespondence. V dalších dílech se často vracel k tragické události, při níž zahynula jeho dcera Léopoldine. Krátce po své svatbě utonula i s manželem při plavbě po jezeře.

Roku 1845 vstoupil Hugo do politiky, stal se senátorem a později se angažoval také v parlamentu. Přestože byl původně stoupencem Napoleona III., brzy se stal jeho odpůrcem a zastáncem liberálního socialismu. Po převratu provedeném Napoleonem III. v roce 1851 byl nucen odejít do dvacetiletého exilu, který strávil v Bruselu a na Normanských ostrovech. Zemřel v roce 1885, pohřben je v pařížském Pantheonu.

Charakteristika tvorby Victora Hugo

• protiklady: ve svých dílech s oblibou mísil tragično a komično, krásu a ošklivost, vznešenost a grotesknost
• humanismus: Hugo zastával humanistické postoje a v knihách se dotýkal mnoha sociálních problémů
• vrcholný romantismus: jeho knihy jsou plné romantických prvků a emocí, často se věnuje lásce a vášni
• historická tématika: mnoho Hugových děl se odehrává v historickém prostředí, jeho nejznámější dílo Chrám Matky Boží v Paříži je například umístěno ve středověku. Autor takto reflektoval svou fascinaci minulostí.

Další významná díla Victora Hugo

• Han z Islandu
• Veliký Jargal
• Poslední den odsouzence
• Dělníci moře
• Muž, který se směje
• Devadesát tři
• Cromwell
• Hernani
• Král se baví

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

• George Byron
• Walter Scott
• Alexander Sergejevič Puškin
• Michail Jurjevič Lermontov
• Karel Hynek Mácha
• Stendhal
• Karel Jaromír Erben
• Heinrich Heine
• Edgar Allan Poe
• Novalis